Jana a Saša (kříženka)

S Radechou pozitivně a úspěšně posilujeme přes dva roky. Sašce byl rok, když jsem se na pokraji šílenství rozhodla řešit problém "šestikilového nezvladatelného psa", jak jsem při prvním kontaktu Sašu v kostce popsala. Radka se mi už tehdy za tu formulaci smála. Uklidnila mne informace, že není nic vadného na psovi, který devastuje byt a zajímá se o celý svět, jen ne o spolupráci se mnou. Začala jsem tedy pracovat na změně svého přístupu. Nastalo období učení a pronikání do metody pozitivního upevňování. Dnes si neumím představit, že bych k výchově psa a psovi samoznému přistupovala jinak.

Výcvik je šitý na míru našim možnostem, potřebám, problémům, potenciálu a ambicím. Tedy individuální lekce jsou opravdu individuálními v pravém slova smyslu. Vždy víme, co děláme, proč to děláme a jak by se naše snažení mělo dál vyvíjet. Nejednou jsem na tréninku slyšela: "Tak jsem o vás přemýšlela...". Motivujeme nejenom psici. Radechy preciznost je velkou motivací i pro mne, poměrně lenošivou povahu. Do této chvíle nebylo nic neřešitelné a i když mám prostor pro diskuzi, nakonec jsem stejně došla k původním doporučením trenérky (ač to občas nerada přiznávám :o). Bývá to dřina, ale vždycky sranda.

Nezvladatelný pes se stává parťačkou a zbývá ještě několik kroků, po kterých doufám otestujeme tu její nezvladatelnost na nějakém oficiálním poli obediencovém. A jestli můžu tedy mluvit za Sašuláka, řekla bych, že to teď má se mnou mnohem snazší ;o).

Naďa a Aimee (brazilská fila)

My se výcviku po dobrém věnujeme teprve rok a kousek, ale i tak jsou vidět na Aimee úžasné pokroky. Stejně jako mnoho ostatních jsem v prvních dvou letech napáchala na fence spoustu chyb a upevnila neřesti. Radecha dokázala najít "recept" i na umanutou a občas nevyzpytatelnou, ale miloučkou brazilskou filu a po malých krůčcích se propracováváme k bezproblémovému soužití (zejména s okolním světem). Ale co je nejdůležitější, výcvik baví nejen mě, ale hlavně Aimee, která se naučila používat hlavu a vymýšleních nových věcí je ta největší legrace, stejně jako spolupráce s paničkou, která s eposunula v žebříčku zájmu Aimee o velký kus nahoru oproti situaci před dvěma lety.

Z největších úspěchů pod vedením Radechy bych zmínila nežraní "dobrot" venku, schopnost koncentrace na paničku, zlepšení chování v přítomnosti zvěře, ale také - začala si hrát, přetahovat se. Záležitost pro mnohé samozřejmá, ale pro nás obrovský problém. Ale překonaly jsme ho!

Tereza a Fredy (border collie) - Od nezájmu k lásce :-)

Pořídila jsem si pracovní border colii, a to až jedenáctiměsíční. Pejsek měl už naučené zlozvyky, nikdy předtím nechodil na vodítku (bydlíme v centru Prahy), pásl všechno možné, včetně lidí, ale hlavně - bál se dotyků lidí a uhýbal hlavou, když se k němu někdo přiblížil. Byla jsem mu úplně ukradená, všechno ho zajímalo víc než já, takže jsem za ním jen vlála na vodítku a měla pocit, že mě můj pes nemá rád.

K výcviku, který praktikuje Radka, jsem se dostala po té, co mě na "klasickém" cvičáku nutili psa učit "k noze" přisunutím a přitlačením na zadek. Hyperaktivní borderák, nucený tlakem se zklidnit, který se bál dotyků, na mě začal vrčet. Cvičitelka mě ale stále nutila to opakovat, že si zvykne. Byla to naše druhá hodina, měla jsem předplaceno deset. Už jsem se tam nikdy neukázala, pochopila jsem, že takhle to nejde.

Našla jsem Radku a seznámila se s pozitivní motivací. Po půl roce cvičení mám nejsympatičtějšího borderáka na světě. Nepase (jenom, když mu to povolím), na procházce mě vnímá, chce dostávat povely a je to mazel! Ale co je hlavní, ten pes se naučil přemýšlet, svojí hyperaktivitu přesměroval jinam. Baví ho se mnou spolupracovat a je šťastný.

Jana a Rory (AUO)

S Radkou jsme se poprvé potkaly na obedience závodech kdesi v Praze. Po shlédnutí výkonů s Mordičkou i Bačkorou mne zaujala preciznost jimi předvedených cviků, krásný vztah s oběma pejsky a taky jejich výborné výsledky.

Po postupném zhoršování našich výsledků na závodech jsem se rozhodla přihlásit k Radkce na výcvik, abych se více dozvěděla o motivaci pejska k práci, o tom, jak zlepšit náš vzájemný vztah a jak efektivně zlepšit i naše obedience skóre...

K Radce chodím už něco přes rok a ačkoliv jsem ani do té doby s naší Rorynkou nenavštěvovala "klasický cvičák" a šla především cestou luringu, tak až nyní dokáži ocenit přednosti shapingu. Díky Radky práci se nám s naší Rorynkou zlepšil vztah, více si na vycházkách hrajeme a vážíme si společně stráveného času. Naučila jsem se mnohem efektivněji pracovat s odměnami a motivací. Cviky upevněné shapingem jsou v Rorynce mnohem lépe "uloženy" a když po delší době začneme obnovovat nějaký cvik, tak si velmi rychle vzpomeneme, kde jsme minule skončily. Do budoucna doufáme v obnovení naší účasti na závodech a zlepšování a prohlubování našeho vztahu, který se projevuje v každodenním závodě víc, než nějaké závody či zkoušky.