Okoř aneb první letošní dogtrek očima Bačice

Po dlouhatánský pauze se Radecha končně rozhoupala a přihlásila nás na pořádnou dogtrekáckou tůru. Vymyslela to naše kamarádka Barunka a přidalo se spousta kámošů, ale i pejsků, který jsme s Mordunkou skoro neznaly. Proběhlo to celý v neděli, 23. ledna...

Sraz jsme měli na Přední Kopanině (my jsme cestou ještě nabíraly Goofyovku s klukem a Zuzku s Boženou), před restaurací U Drahušky, odkud se vyrazilo po značkách k tomu slavnýmu Okoři. Morduš měla, stejně jako většina ostatních pejsků, špeciální dogtrekingovej postroj a celkem snaživě táhla Radechu. Já jsem hopsala kolem, jen chvílema jsme musela jít taky na vodítku, když se šlo po silnici.

U Okoře byla malá přestávka, tam jsme dostali my pejskové na chvilku rozchod (většina se různě honila, já jsem samozřejmě štěkala co to šlo), páníčkové si trochu vorazili, Radecha a já jsme udělaly památeční foto a šlo se po značkách (jinejch) zase zpátky. Počasí bylo oproti předpovědi docela pěkný, hlavně teda kolem oběda. Pak se trochu ochladilo, ale s bundičkou jsem to hravě zvládla. Celej výlet byl dlouhej skoro dvacet kilometrů a všimla sem si, že ke konci už Radecha funěla z posledních sil. Já jsem chvilku dělala, že už nemůžu, ale jakmile se zastavilo, tak jsem se zapomněla, vypadla z role a začla štěkat a rvát se o klacík, takže bylo hned jasný, že kecám.

Těsně před koncem celý štreky jsme se dozvěděli, že se nám ztratil zadní konvoj - Barunka s Goofyovkou a naší Zuzkou (jedinou skutečnou přítomnou dámou - vyšlápla si totiž v sukni a silonkách, z čehož byla Radecha uplně paf). Naštěstí pro ně dojel Milan, takže když jsme dorazili zpátky k hospodě, už tam na nás všichni čekali (a taky mezitím dorazil Goofyák). My s Mordou a Božíkem jsme zůstaly odpočívat v ótéčku a lidi si šli nacpat břicha a všecko prodiskutovat. Na zpáteční cestě se Radecha ne a ne trefit na tu správnou silnicu, chvílema jsme poznávaly cestu do Kladna, ale s pomocí Zuzajdy jsme se nakonec našly a zdárně dojely. Myslim, že můžu mluvit i za šedku a říct, že se nám ta procházka moc líbila a pěkně jsme si to užily. Radecha byla dost vyřízená, hlavně ten druhej a třetí den, to nadávala, že jí všechno bolí a divně chodila, ale teď už vypadá zase dobře a doufám, že nás zase brzo někam nahlásí! Pár dokumentárních snímků můžete vidět tuto.