Jak jsme byli na horách

Stejně jako před rokem, i letos jsme se rozhodli vyrazit mezi svátky do Rakouska, trochu si  zaprkýnkařit.

Cesta tam mně přišla nekonečná, málem jsem usnula za volantem, takže skoro všechno odřídil Pepík. Jeli jsme, v duchu našich zásad, na blind, tak jsme byli oba zvědaví, jak najdeme ubytko. Doufali jsme, že se usalašíme na stejnom statku jako minule, ve vesnici Mörtelsdorf, u paní Doppler. Neumí sice ani slovo anglicky (stejně jako my německy), ale je to tam krásný, takový starodávný, loni se nám tam hrozně líbilo (hlavně báječný domácí snídaně ).

Takže jsme dorazili na místo, zabušili na dveře a... nic. Zkusili jsme to ještě dvakrát a už už jsme se chtěli vrátit do auta, když otevřela nějaká paní a řekla nám, že paní domácí je někde venku a ať přijedem za hodinu. Tak jsme se projeli po okolních vesničkách, v půjčovně FreshUp pro mě vypůjčili lyžařský "nářadí" a vrátili se do Mörtelsdorfu. Paní Doppler už byla zpátky, hned nás poznala (loni se nás nejdřív zdráhala ubytovat kvůli holčičkám) a kejvala na nás, jakože jo, ať jdem dál. Já teda ještě pro jistotu připomněla naše cvaj hunde, ale pani už běžela pro klíče a vedla nás do pokoje, jinýho než loni, v prvnim patře, ale taky útulnýho, takže jsme si plácli. Pepa ještě pomocí slovíčka frištak objednal snídaně a začli jsme se zabydlovat.

Denní program obnášel venčení, pak snídání těch výbornejch snídaní, prkýnkaření v nedalekom areálu prokládaný návštěvou pohostinství kolem sjezdovek, pak zase venčení a večeře a vysedávání s Krištofovic bandou. To vysedávání teda nebylo nijak dramatický, protože jsme byli s Pepanem dost utahaný z toho horskýho vzduchu a já samozřejmě hned od prvního dne nastydlá, ale každej den jsme si aspoň trošku povyrazili. Ve středu jsme lyžovali jen asi do dvou a pak jsme vyrazili prozkoumat welness centrum v Mariapfarru - bylo tam hezky, ale docela plno.

Holčičky byly celou dobu moc hodný, vzorně na nás čekaly, když jsme byli venku a prostě sekaly latinu . I cesta zpátky proběhla bez komplikací, akorát mě zklamali v rakouský Ikea, kde jsem chtěla koupit Kostějovi novej takovej proutěnej pelíšek a holkám pytlíky na bobky, ale na místě jsem zjistila, že zvířecí oddělení taky zrušili, jako u nás . Tak jsme se tam aspoň pořádně najedli .

Celkově musím říct, že letos se nám ty hory moc povedly . Na pár fotek se můžete podívat tady.